Teprve v polovině 17. století byl poprvé blíže prostudován koncept pravděpodobností francouzským matematikem Blaise Pascalem, který je dnes považován za otce moderních přístupů k volbě, náhodě a pravděpodobnosti. V následujících stoletích v jeho práci pokračovaly osobnosti jako Bernoulli, Bayes, Gauss, LaPlace nebo Fermat. Na základě jejich studií jsme dnes schopní chápat svět nejistoty s mnohem větší efektivitou.
Pro lidi před Pascalem bylo riziko něco nevyhnutelného, co je mimo jejich kontrolu. Náhoda se brala jednoduše jako součást přírody a lidé tak nechávali svou budoucnost plynout, jako nezakotvená loď uprostřed oceánu se nechává unášet nárazy mořských vln. Ovšem i v dnešní moderní době je chápání rizika stále velmi podceňováno. Lidstvo je dnes schopno s naprostou přesností spočítat dráhy vesmírných těles v našem slunečním systému, ale ve chvíli, kdy se dostáváme k předpovědi zisku jediné firmy na následující rok, ocitáme se na tenkém ledě.
Pro bližší porozumění problematice je nutné si nejprve ujasnit rozdíl mezi rizikem a nejistotou, jelikož přestože jde o dvě podobně vypadající veličiny, má každá z nich jiný charakter. Nejistota je pouze pravděpodobnost výsledku nějaké události, kterou sdílejí všichni, ať již se jich daná situace nějak dotýká či nikoliv. Avšak až ve chvíli, kdy se někdo rozhodne tuto nejistotu podstoupit, podstupuje tím zároveň riziko. Jinými slovy, riziko je něco, co nese určitý jedinec jakožto důsledek podstoupení nejistoty. Existence nejistoty však neznamená, že někdo musí toto riziko podstoupit.
Obecně se nejistota dělí na tří základní druhy – známá, neznámá a nezjistitelná. Zatímco známá nejistota je jistá svým výskytem a lze ji přesně určit na základě matematického vzorce za předpokladu známých přesně definovaných skutečností, neznámou nejistotu nelze explicitně odvodit. K jejímu odhalení vede totiž až průběh času, událostí a jednání, a proto se k odhadu jejího chování využívají simulace a další formy aproximací. K odhalení nezjistitelné nejistoty pak dojde až samotným výskytem dané události. Mezi ně patří například přírodní katastrofy. Při výskytu události však sice dojde k odhalení nejistoty, ale nedojde k zániku rizika, jelikož v danou chvíli nastává nejistota příštího výskytu této události.
Známými nejistotami se zabývá tradiční analýza, která počítá pouze se známými veličinami. Analýza rizika se pak zabývá nejistotami neznámými a nezjistitelnými. Paradoxně s nezjistitelnými nejistotami je práce jednodušší. Proti těmto událostem se lze pojistit nebo se stačí vyhnout podnikání v politicky nestabilních, válečných či jinak rizikových oblastech. Proto je analýza rizika nejefektivnější především při rozboru neznámých nejistot.